Hranice pro zdravou planetu a zdravý rozum.
Vědci stanovili mezní hodnoty pro klíčové environmentální procesy,
které by mohly ohrozit obyvatelnost Země. Hrozivé je, že tři z nich už
byly překročeny. / Jonathan Foley/
Časopis
Scientific American, Česko, 2012/6, stanovil faktory pro
bezpečný životní prostor v koeficientech pro
předprůmyslovou hodnotu, stávající
dnešní hodnotu a mezní hodnotu. Celosvětový
tým vědců, který vedl Johan Rockström ze
Stokholmského centra pro odolnost ve Švédsku spolu
s dalšími vědci z Evropy, USA a Austrálie
tvrdí, že se blížíme k
celoplanetárním bodům zlomu do nebezpečné
blízkosti jevů, s nimiž jsme se v historii nesetkali. Přepsal
jsem údaje, tak jak je článek uvádí,
dále dole je vysvětlení k nebezpečí
plynoucímu z úbytku dusíku z atmosféry. Jde
o to, že dusíkatá hnojiva se vyrábějí
z dusíku ze zkapalněného vzduchu. Dochází k
přehnojování dusíkem, což omezuje biodiverzitu.
Dále se do atmosféry dostávají NOx obecně
ze spalování fosilních paliv, čímž se
poškozuje rovnováha dusíku v přírodě
plošně. Dříve alarmující zprávy o
škodlivosti přehnojování dusíkem lesům
poněkud utichly, spíše se klade důraz na mrtvé
zóny v jezerech a okrajových mořích.
Environmentální proces
|
Předprůmyslová hodnota
|
Současná hodnota
|
Mezní hodnota
|
Hodnocení stavu k mezní hodnotě
|
Ztráta biodiverzity
|
0,1-1,0
|
>100
|
10
|
Mez překročena nejméně 10x
|
Dusík : Rychlost odebírání dusíku z atmosféry
( milionů tun/rok)
|
0
|
133
|
39
|
Mez překročena 3,41 krát
|
Koncentrace CO2
( ppm)
|
280
|
394
|
350
|
Mez překročena 1,13
krát
|
Řídnutí ozonové vrstvy (Dobsonovy jednotky)
|
290
|
283
|
278
|
Do mezní hodnoty chybí 1,8 % (je 98,2%)
|
Okyselování oceánu (úbytek aragonitu CaCO3 v povrchové vodě, jednoty omega)
|
3,44
|
2,90
|
2,75
|
Do mezní hodnoty chybí 5,5 % ( je 84,5%)
|
Fosfor: průtok do oceánu (miliony tun/rok)
|
1
|
10
|
12
|
83,3%
mezní hodnoty
|
Využití půdy (% přeměněné na zemědělskou půdu)
|
zanedbatelné
|
11,7
|
15
|
78 % mezní hodnoty
|
Používání pitné vody (km3/rok)
|
415
|
2600
|
4000
|
65% mezní hodnoty
|
Zatížení aerosoly
|
Hodnoty jsou regionální, zatím nestanoveno
|
Chemické znečištění
|
Zatím nestanoveno
|
Environmentální proces
|
% mezní hodnoty
|
Ztráta biodiverzity
|
1000
|
Dusík : úbytek z atmosféry
|
341
|
Koncentrace CO2
|
113
|
Úbytek ozonu
|
98,2
|
Okyselování oceánu
|
84,5
|
Fosfor: průtok do oceánu
|
83,3
|
Využití půdy
|
78
|
Pitná voda
|
65
|
Environmentální proces
|
Následky překročení hranice
|
Možná řešení
|
Ztráta biodiverzity
|
Selhání pozemských a oceánských ekosystémů
|
Zpomalit mýcení lesů a obdělávání půdy. Platit za služby pro
ekosystém
|
Koloběh dusíku
|
Rozšíření mrtvých zón v jezerech i oceánech
|
Omezit použití hnojiv. Zpracovat živočišný odpad. Přejít na hybridní
vozidla
|
Koloběh fosforu
|
Narušení potravinového řetězce oceánu, eutrofizace řas
|
Omezit použití hnojiv, zpracovávat živočišný odpad, lépe zpracovávat
lidské výkaly
|
Klimatické změny
|
Tání polárního ledu a ledovců. Regionální změny klimatu včetně srážek
|
Přechod na nízkouhlíkovou energii a paliva. Stanovit cenu za emise uhlíku.
|
Využití půdy
|
Selhání ekosystému, únik oxidu uhličitého
|
Omezit živelný růst měst, zlepšit efektivitu farmaření. Platit za
služby pro ekosystém
|
Okyselování oceánů
|
Mikrorganismy a koráli hynou. Propady uhlíku ( pohlcování CO2) se
zmenšují
|
Přechod na nízkouhlíkatou energii a paliva. Zmírnit splachování
hnojiv.
|
Využití sladké vody
|
Selhání vodních ekosystémů. Mizení zásob sladké vody
|
Zlepšit účinnost zavlažování. Nainstalovat zařízení s menším
průtokem.
|
Řídnutí ozonové vrstvy
|
UV záření škodí lidem, živočichům i rostlinám
|
Vyřadit používání hydro-chloro-fluoro-uhlovodíků (HCFCl). Testovat
účinky nových chemikálií na ozon.
|
Graf 1 : sestavený
z této tabulky je zjednodušen, nepříznivá
změna u úbytku ozónu a okyselování
oceánů má klesající hodnotu ( tedy pokles
hodnoty je špatný ukazatel), je spočítána
jako současná mezní/současná, ostatní
mají mezní hodnotu jako základ 100%.
Psalo se o tom ovšem už dříve a dobře.
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005060022
„Jen za posledních 100 let se úbytek druhů ztísícinásobil.
Vymřením je dnes na celém světě bezprostředně ohroženo 12 % druhů ptáků, 23 %
druhů savců, 32 % druhů obojživelníků, z rostlin pak např. 25 % druhů
jehličnanů. Také světové zásoby ryb poklesly od počátku průmyslového rybolovu o
neuvěřitelných 90 %. V České republice roste více než 2700 druhů vyšších a 2400
nižších rostlin. Žije zde 50.000 druhů bezobratlých a cca 380 druhů obratlovců.
"Toto přírodní dědictví je ovšem do značné míry ohroženo podobnými vlivy,
na jaké poukazuje studie," konstatoval Jakub Kašpar z ministerstva
životního prostředí. Podle oficiálních údajů je v Česku ohroženo už 34 % druhů
savců, 52 % druhů u nás hnízdících ptáků, 50 % druhů plazů, 43 % druhů
obojživelníků, 43 % druhů ryb, 60% druhů vyšších rostlin a 43 % druhů
mechorostů.“
Tento citát z
gnosis9.net je z roku 2005 a nic k lepšímu se nezměnilo,
zvláště ne nadměrný rybolov.
Záleží na tom, zda se vydáme cestou udržení
životního prostředí nebo navýšení
spotřeby. Nejspíš šťastně přežijeme konec roku
2012 a nic se nestane. Tedy ani to, že si uvědomíme
blízkost nevratných změn a začneme proti nim
působit. Následující tabulka možných
náprav je pouze rámcová. Diskuzí na toto
téma byla už na tomto serveru hodně. Lze diskutovat
slušně a k věci? Pokud ano, rád bych se této
diskuze zúčastnil. Odmítám názory, že
vše by vyřešilo vyhlazení 2/3 lidstva, to je
průměrně 2/3 vlastní rodiny. A to i pod rouškou
jakési transformace. Zatím by stačilo změnit
orientaci 2/3 politiků na Jožin z bažin, v politickém bahně se
pohybují jako ryba ve vodě a mokřadní systémy jsou
pro zachování biodiverzity nejcennější
systém.
Řešení hrozeb pro život na Zemi
1) CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ A EKOSYSTÉMY
Gretchen C. Dailyová, profesorka věd o životním prostředí, Stanfordova univerzita
/ texty jsou zkráceny a upraveny/
Chráněné přírodní oblasti jsou příliš malé,
je jich příliš málo, jsou příliš
izolované zachovávají jen jen malinký
zlomek biodiverzity Země. Ochrana přírody by měla být
přitažlivá z ekonomického i kulturního hlediska.
Nelze z přírody brát, kolik kdo chce.
Jsme na přírodě závislí - potraviny a jejich
suroviny, čistá voda, stabilní klima, plody moře, dřevo,
fosilní paliva. Jsou třeba občerstvovací stanice pro
ekosystémy.
Kostarická vláda platí majitelům půdy za služby
ekosystému tropického pralesa, včetně kompenzace
emisí uhlíku, výroby vodní energie,
zachování biodiverzity a krajiny. Čína
investuje 100 miliard dolarů do "ekokompenzací", které
odměňují postupy k zachování a obnovení
krajiny. Čína vytváří oblasti
zachování ekosystému, které tvoří 18%
její pevninské plochy. Škody
napáchané v minulosti a v současné prudké industrializaci
jsou v Číně obrovské. Kolumbie a Jižní Afrika
také realizovaly významné změny své
politiky vzhledem k ekosystémům.
- Nová věda a nové nástroje, které by
ohodnotily a ocenily kapitál přírody, a to z
biologických, ekonomických i jiných hledisek.
Například v rámci projektu Natural Capital Project byl
vyvinut software InVEST, který spojuje ocenění služeb
ekosystému s kompenzacemi, a vlády i společnosti jej
mohou používat při plánování využití
půdy a zdrojů a při vývoji infrastruktury.
Můj názor: směřuje to k papírování a
ekologickým dotacím, které jsou těžko
kontrolovatelným tunelem na peníze.
- Přesvědčivé předvedení takových nástrojů v politice zdrojů.
Můj názor : Vlády a názory na
čerpání státních peněz se v
demokracii mění. Nejčastěji tak, že se čerpá
stále více peněz na dluh. Zalepuje se přítomnost,
na budoucnost nejsou peníze ani všeobecná
vůle odříkání dosavadního
spotřebního stylu života.
- Spolupráce mezi vládami, rozvojovými
organizacemi, firmami a komunitami, která by pomohla vybudovat
odolnější hospodářství a přitom současně udržet
kritické služby ekosystému.
Můj názor:
Spolupráce, která by .. to už jsem
mnohokrát slyšel. Už samo české slovo
spolupráce spojuje dva málo pravděpodobné jevy-
spolu a pracovat. Na jedné straně se nesmírným
úsilím bojuje za zachování biodiverzity,
která má udržet co nejrozmanitější druhy
schopné v daném ekosystému přežít.
Na druhé straně se odmítají geneticky upravené organizmy ( GMO), které jsou uzpůsobeny pro
přežití v pozměněných podmínkách ( sucho),
dávají vysoké výnosy a jsou
odolnější proti škůdcům a chorobám. A jsou
vyzkoušeny, třeba kukuřice Bt nebo všude
pěstovaná bezeruková řepka, rovněž produkt
genetické úpravy z 60.let. GMO - představují jen
mírně upravené nové druhy odvozené od
původních. A jsou odmítány, ačkoli třeba
obilí, které se seje po celém světě není srovnatelné po
šlechtění původním druhem už ani v místech,
odkud pochází. Dnešních 16% osevní
plochy řepky u nás taky není zrovna v souladu s původním
eksystémem. A
vojtěška chránící svými
nesmírně dlouhými kořeny půdu před erozí
není vidět.
Velké nebezpečí zavlečení
invazních druhů plyne z celosvětové dopravy, v níž
potraviny a jejich suroviny tvoří značný podíl.
Do Evropské unive podle zpráv ČT 1 z 21.10.2012 bylo
zavlečeno 11 000 invazních druhů. Škody
napáchané těmito zavlečenými druhy do
naší republiky se odhadují na 13 miliard Kč
ročně. Náklady na udržení životnosti
přepravovaných
potravin (zvláště na chlazení) a
vyšší potřeba jejich konzervace vede k
dalším nárůstům na to potřebné energie. Ta by se
dala ušetřit a využít k lepšímu
využití a zpracování místních
potravinářských zdrojů vyrobených i s
menšími výnosy, ale po kratší dobu a
na menší vzdálenost lépe udržovanými
pro místní spotřebu. Zájem nemají
především nadnárodní
potravinářské společnosti. Světový
potravinářský gigant Nestlé přežil krizová
třicátá léta díky cukru
dodávaného z Československa za dumpingové ceny.
Logickým směrem rozvoje velkých společností je
zničení konkurence malých producentů, které
navíc takřka žádné zákony
nechrání před často zbytečnými dovozy. Obnovit
strukturu místních producentů potravin je pak skoro
nemožné. Ano, stálo by to peníze.
Státní kasa se otřásla po CASE a Pandurech, a to
je dobře. Nyní mohou zemědělci vyjet v klidu a míru do polí s
traktorem John Deere a nemusí se starostlivě ohlížet na
nebezpečí z oblohy nebo za nejbližším horizontem.
- Ekologickým problémem jsou viditelně
přejeté zelené žáby na dálnici,
které si myslely, že mají zelenou. Ekologickým
problémem jsou z kůrovcem sežrané lesy, o nichž si
většina lidí myslí, že by měly být
zelené. Problémem jsou zelení aktivisté,
kteří zachraňují planetu a brzdí všechno
ostatní nebo jsou moc aktivní. A kdo opravdu
řeší to, že za 40 let podle
pořadu BBC a National Geographic kvůli bezohlednému rybolovu
prakticky vymizí mořské ryby z jídelníčku?
Řeší to ilegálně amatéři - do Tichého
oceánu bylo uloženo 100 tun FeSO4.7H2O, síranu
železnatého, zelené skalice a oceán už se
nabuzený tímto nedostatkovým železem zazelenal
namnožením planktonu a řas. Směšných 100 tun
chemilálie. Kolik odpadu už do oceánu denně mizelo a
očekávalo se, že se nic nestane, že to přiroda ještě
chvíli vydrží.
Oceány mají vymezená pásma rybolovu,
jsou i plně chráněné zóny, ale
nestačí to. Plovoucí továrny i s komisaři na
palubě masakrují využitelné ryby a narušují
rovnováhy života celého oceánu.
- Problémem je sama ekologie- ještě nedávno bylo úsilí zaměřené na bioplaliva,
než se ukázalo, že to produkci CO2 nesníží. Pak
měla pomoci hybridní auta, která při zastavení
neprodukují emise, jako auta na volnoběh. A už tu
máme zprávu z Norska http://www.novinky.cz/veda-skoly/280666-elektromobily-znecistuji-ovzdusi-vic-nez-spalovaci-motory-vyplyva-z-analyzy.html,
že elektromobily v celém cyklu od výroby po
likvidaci zatěžují životní prostředí
více, než klasická auta.
2) KOLOBĚH DUSÍKU
Robert Howarth, profesor ekologie a biologie žívotního prostředí, Comel/ova univerzíta
Lidská činnost podstatným způsobem změnila tok dusíku v rámci planety
zvláště v oblasti oblast používání
hnojiv. V některých průmyslových regionech tok
dusíku ovlivňuje spalováni fosilních paliv,
kdy vznikají NOx.
- Je nutné šetřit energii a využívat ji
efektivněji. Hybridní automobily mají emise dusíku
jsou výrazně nižší, jejich motory se vypnou, když
vozidlo stojí. Emise z konvenčních vozidel ve skutečnosti rostou, když motor běží na volnoběh. Emise dusíku z amerických elektráren
z doby před Zákonem o čistotě ovzduší by mohly
být podstatně sníženy, pokud by musely vyhovovat
novým normám.
- V zemědělství by se mohlo používat méně hnojiva
a snížení výnosů by bylo malé nebo
téměř žádné. Zejména splachu z
kukuřičných polí by bylo možné se vyhnout, protože
kořeny kukuřice zasahují pouze do několika horních
centimetrů půdy a vstřebávají živné látky
pouze 2 měsíce v roce. Navíc by ztráty
dusíku mohly být sníženy o 30 % nebo více,
pokud by farmáři seli ozimé plodiny, jako
například žito nebo pšenici, což by mohlo pomoci udržet
dusík v půdě. Tyto plodiny také zvyšují
poutání uhlíku v půdách a
zmírňují klimatické změny. Lepší je
také pěstovat vytrvalé plodiny (jako například
trávy) než kukuřici; ztráty dusíku jsou
mnohokrát nižší.
Můj názor: kdysi jsem četl, že rozorání
louky uvolní až 900 kg/ha živin dusíku. Což
lze chápat i tak, že husté kořenové
systémy váží pro rostliny využitelný
dusík. Pole jsou značnou část vegetační doby
odhalené působení klimatických vlivů, což
způsobuje nevratnou degradaci a vyčerpávání půdy.
To se nahrazuje umělými především
dusíkatými hnojivy. A tato hnojiva jso příčinou
degradace ekologických systémů jezer a pobřežních
moří. A je napadána produkce masa bez
řádného odlišení významu ekologicky
únosného pasení dobytka na zeleném
porostu.
- Znečištění dusíkem z živočišné výroby.
Ještě do 70. let 20. století byla většina
zvířat krmena místními plodinami a odpad
zvířat se vracel na pole jako hnojivo. Dnes je většina
zvířat v USA krmena plodinami pěstovanými stovky
kilometrů daleko, takže se stává "neekonomickým"
vracet hnůj na pole. Živočišná výroba potřebuje
využívat hnůj pro zemědělství a potřebuje čističky
odpadních vod.
- Pokud bychom jedli méně masa, vznikalo by méně odpadu a bylo by
zapotřebí méně umělých hnojiv pro vypěstování krmení pro zvířata.
Ideální by byla konzumace masa ze zvířat,
která se pasou na trvalých travinách.
Můj názor: Široké úsilí o
přeorientování lidí na
vegetariánství odporuje biologii člověka, který se
vyvinul jako všežravec. Mnoho dávných předků
dnešních Evropanů, Američanů a Austaralanů přežilo jako
potomci kromaňonských lovců mamutů, sobů a koní, v
jejichž stravě převládalo maso, v dlouhé zimě určitě.
Proč vyhlašovat za škůdce planety všechny
konzumenty a producenty masa včetně masa z pastvin? Prudký
nárůst výroby ethanolu jako biopaliva
výrazným způsobem zhoršuje
znečištění dusíkem. Některé studie
naznačují, že pokud by byly splněny stanovené
cíle USA v oblasti využití ethanolu, mohlo by se
množství dusíku proudícího řekou
Mississippi a vytvářejícího mrtvou zónu v
Mexickém zálivu zvýšit o 30 až 40 %.
Nejlepší alternativou by bylo vzdát se
výroby ethanolu z kukuřice. Pokud chce stát
spoléhat na biomasu, měl by místo toho pěstovat
traviny a stromy a spalovat je a společně vyrábět teplo a
elektrickou energii. Znečištění dusíkem i emise
skleníkových plynů by byly mnohem
nižší. Výroba ethanolu z celulozy je
stále velmi náročná, nákladná a
nevhodná pro velkovýrobu, hlavně kvůli drahým
enzymům.
Zemědělský výroba se neobejde bez fosilních paliv,
kteté je tudíž třeba šetřit. Medializovaný
projekt výroby benzínu ze vzduchu není zas tak
špatný nápad. http://www.novinky.cz/veda-skoly/282122-vyrabime-benzin-ze-vzduchu-pochlubili-se-britsti-inzenyri-a-nadchli-experty.html.
V principu jde o zachycení CO2 ze vzduchu pohlcením do
NaOH. Vznikne uhličitan sodný, který se
elektrolýzou rozloží na čistý CO2 a zpět dostaneme
NaOH. Tento CO2 se musí patrně převést na CO,
nejspíš zásahem do rovnováhy CO2+ H2 ---CO
+ H2O, která za vyšší teploty běží
zprava doleva. Oxid uhelnatý dobře reaguje s
vodíkem, vzniká methanol. CO + 2H2 --CH3OH.
Methanol lze přeměnit na nasycené kapalné
uhlovodíky, které tvoří podstatnou část
benzínu. Vše spotřebuje obrovské množství
energie. Jenomže je to cesta, jak akumulovat elektrickou energii na
palivo v době přebytku v rozvodné síti, což už dnes
je z německých větrníků na hranici blacuotu pro
nás. Dálková efektivní
vysokonapěťová vedení umožňující převod
přebytků elektřiny na právě potřebné místo v
Evropě jsou nesmírně nákladná a snadno (i
teroristicky) zranitelná. Je třeba diverzifikovat výrobu
elektřiny. Nejvíce fotvoltaických elektráren
má nyní Německo. Ekologcká likvidace
těchto elektráren přinese v budoucnosti potíže s
recyklací použitých materiálů, což
není zatím dořešeno. Akumulace elektrické
energie je vyřešena dávno, jsou to
přečerpávací elektrárny, které
ovšem elektrickou energii vyrobenou sotva s 40%
účinností převádí zpět na
potenciální a pak kinetickou ebergii vody. K
ekologii to má taky daleko, obě nádrže,
spodní i horní jsou prakticky bez ryb., když nechci
říci přímo bez života.
3) KOLOBĚH FOSFORU
David A. Vaccari, ředitel pro
stavební, ekologické a oceánské
inženýrství, Stevens Institute of Technology
- Kvůli stoupjící životní úrovni
poptávka po foforu rychle roste, vyčerpání snadno
dostupných zásob nastane dříve, než za 100
let.
- Cílem je zachovat fosfor jako zdroj a také omezit
jeho splachování, které poškozuje
pobřežní ekosystémy.
Nejudržitelnějším koloběhem fosforu prostředím by
byl přirozený tok 7 000 000 tun ročně. Abychom
dosáhli tohoto cíle a současně uspokojili
naši potřebu, museli bychom recyklovat nebo opětovně
použít 72 % našeho fosforu, a pokud by
poptávka i nadále rostla, byla by nutná
ještě větší míra recyklace.
Tento koloběh je možné zmírnit
stávajícími technologiemi. Techniky
konzervačního zemědělství, jako například
bezorebné obdělávání půdy a
terasování, by mohly omezit tok fosforu
vstupujícího do vodních toků , jezer, přehrad,
rybníků a nádrží. Většina fosfor
obsahujícího odpadu hospodářských
zvířat, který není recyklován by
mohla být v podstatě odstraněna odvozem do zemědělských
oblastí, kde by mohla být použita. V případě
lidských výkalů by technologie mohly zvýšit
opětovné získání z 50 % na přibližně
85 %. Můj názor : fekálie na poli jsou nebezpečí
přenesení nákaz zvláště na zeleninu. A
stopy fekálii v rybnícíh a nádržích
je znehodnocují pro koupání a rekreační
použití.
Tyto kroky představují "snadno dostupné plody" a
vycházejí spíše z toho, co je
uskutečnitelné, než z toho, co je nutné, abychom se
vyhnuli nebezpečným scénářům. Přesto by
snížily ztrátu fosforu do vodních toků na 37% , což
není příliš mnoho nad rámec
přirozeného toku dostupné zásoby fosforu na 100 let.
4 ) KLIMATICKÉ ZMĚNY
Adele C. Morris, ředitelka pro politiku, Climate and Energy Economics Project, Brookings Institution
/ Text jsem jen mírně uspořádal, nejsem ekonom,
podnikatel ani zelený aktivista a jsem mírným
pesimistou, že se to dá uskutečnit /
Stanovení míry koncentrací, na které by se
měly stabilizovat skleníkové plyny, vypadá jako
vědecké rozhodnutí, ale je i politické a
zvolení politiků ovlivňují voliči, kteří
střídají nálady a politici podle toho
kabáty.
- Vyžaduje zvážení výhod a nákladů
na
dosažení různých cílů a stanovení, kdo to
všechno zaplatí. ( Uhodli jste: my všichni, což se
většiny dotkne nepříznivě a bohatých méně).
- Měli bychom přijmout politiku, která by minimalizovala náklady a zachovala shodu o potřebných krocích na mnoho let dopředu. ( Čili je třeba udržet trendy ochrany ŽP přes změny vlád )
- Jednou z možností jsou stoupající, ale rozumné daně ze skleníkových plynů pro celou ekonomiku.
- Jinou možností je systém obchodování s emisními povolenkami,
v němž je s nimi obchodováno za ceny v rámci předem
stanoveného pásma, které se v průběhu času
zvyšuje. Rozsah regulovaných cen by udržoval
náklady na emise dostatečně vysoké, aby vyvolával
ctižádostivá snížení, ale omezoval by
riziko pro hospodářství (a program samotný), pokud
by se ukázalo, že limity jsou neúmyslně přísné.
- Mezinárodní dohody by také měly
připouštět závazky založené na cenách jako
alternativu k přísným emisním limitům,
které by se mohly ukázat jako neuskutečnitelné.
- Dohoda o klimatu by mohla umožňovat zemím, aby se zavázaly zavést
daň na odsouhlasené úrovni. Tato flexibilita by mohla
uklidnit znepokojení rozvojových zemí, že
emisní povolenky by mohly zadusit úsilí o
zmírnění chudoby. Abychom zůstali v "bezpečném
životním prostoru", budeme muset zůstat v prostoru
omezeném všemi příslušnými
hranicemi, včetně ochoty voličů platit.
Můj názor: Globální oteplování
je skutečností a praktická neúčinnost
dohod omezení emisí rovněž. Zatím jsou
dohody založeny na povolenkách, přesunují mírně
nejasně velké peníze, emise neklesají celkově, jen
se přesouvají do rozvojových zemí. Země EU
jsou tímto systémem dusícím ekonomiku
vpodstatě poškozeny.
V ekologických diskuzích se objevují
zjevné omyly. Slunce nemůže být
zásadní příčinou dnešního
globálního oteplování- jeho aktivita v
posledních desetiletích klesá, teploty rostou (
viz http://www.meteocentrum.cz/zmeny-klimatu/slunecni-aktivita.php). Mořské poroudy mají periody několik let až desítek let, viz např http://gnosis9.net/oscilace.php nebo PDO je na http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e1/Pdoindex_1900_present.png
. Klasický graf teplot podle NOAA ukazuje rostoucí
trend teplot nejméně od 1880. Mnoho dobrých a aktuálních grfů telot je na http://www.climate4you.com/GlobalTemperatures.htm
- Také se operuje
teplem akumulovaným v oceánech. Toto teplo v trendu
roste stejně jako globální teplota. Není tedy
možné svévolně posouvat křivky o celá
desetiletí, aby se vysvětlilo zpomalení
oteplování v 60. letch nebo po roce 2000.
Zpomalení oteplování v 60. letech patrně
způsobily aerosoly z emisí z fosilních paliv, tehdy
nebyly účinně zachytávané. Zpomalení
oteplování po roce 2000 lze vysvětlit mimořádně
silným El Niňo 1998- pokud začátek
srovnání dáváme rok 1998, pak podobně
teplé byly už jen roky 2007 a 2010 ( ten ještě
navíc při nízké sluneční aktivitě)..
Akumulace tepla v oceánech ovliňuje úbytek arktického
plovoucího ledu . Arkida
jako oblast patří k místům s největším
otelením, což lze přiřknout i nízkému obsahu
vodních par ve vzuchu, kdy nárůst ppm CO2 se více
relativně projeví. Následující odkaz
graficky ukazuje teploty a tání ledu Arktidy. http://zmeny-klima.ic.cz/Arktida-led-teploty/Arktida-teploty-a-ubytek-ledu-1975-2012.pdf . Tání ledu pokračuje i po roce 2000.
Graf 2: úbytek ledu Arktidy a akumulace energie v oceánech
Graf 3: Úbytek obemu ledu Arktidy a teplotní řada
HadCRUT 3 a HaCRUT 4. Tyto teplotní řady jsou
miláčkem klimaskeptiků, ukazují malý
nárůst teplot po roce 2000. trend od 1979 však roste.
Antarktida se globálně prudce otepluje na Antaktickém
poloostově, pobřežní části se oteplují,
centrální Antarkida se mírně ochlazuje,
průměrná teplota na jižním pólu desetiletí
mírně kolísá kolem -50°C a velmi malé
jsou tam srážky do 50 mm / rok přepočteno na vodu. Oteplení lze
dát do souvislosti s nárůstem srážek ( sněhu).
Chladná centrální Antarktida má velmi
suchý vzduch, tedy nejmenší podíl
vodní páry v ovzduší na Zemi. Úbytek
ozónu ( ozónová díra) je
nejsilnější v nejchladnějších oblastech.,
to vede k poklesu skleníkového jevu, a tedy k
ochlazení. Přes to se překládá všude
rovnoměrný nárůst ppm CO2 způsobující pak
oteplování spíše v okrajových
částech.
5)VYUŽITÍ PŮDY
Eric F. Lambin, profesor zemských systémů, Stanfordova univerzita a Univerzita Louvain
Abychom udrželi kontrolu nad dopady využití půdy, měli bychom se
soustředit na rozložení zemědělské půdy na světě.
Intenzivní zemědělství by se mělo soustřeďovat na půdu,
které má nejlepší potenciál pro
plodiny s vysokým výnosem. Významný
podíl této nejlepší půdy se však
ztrácí. Riskujeme, že dosáhneme bodu, ve
kterém by jakékoliv zvýšení
výroby potravin (nemluvě o biopalivech) vyvolalo rychlé
mýcení tropických pralesů a jiných
ekosystémů, a také rozšiřování
zemědělské půdy na podřadné lány, které
poskytují nižší výnosy.
Mohli bychom se vyhnout ztrátě nejlepší
zemědělské půdy, udržíme-li kontrolu nad degradací
půdy, vyčerpáním sladké vody a živelným
růstem měst. Tento krok bude vyžadovat územní
plánování a používaní
efektivnějších zemědělských postupů,
zejména v rozvojových zemích. Potřeba
zemědělské půdy by také mohla být snížena
omezením vzniku odpadu v rámci
distríbučního řetězce potravin, podporou
pomalejšího růstu populace, zajištěním
spravedlivější distribuce potravin ve světě a
výrazným snížením spotřeby masa v
bohatých zemích.
Můj názor: O spravedlivém rozdělování
potravin a snížení spotřeby masa ve vyspělých
státech se mluví už dlouho a nejsou takřka
výsledky. Místo toho jsou lokální
války v nejchudších zemích, které
brání i spravedlivému rozdělení
potravinové pomoci, kterou se už podařilo sehnat. Přechod na
takřka vegetariánskou stravu bude oříšek i
nadále, i když ořech je rostlinného původu. Podpora
pomalejšího růstu populace nefunguje,
největší přírůstky obyvatel má
Afrika. Demokratická republika Kongo má za
uplynulých 50 let více než 5x víc obyvatel a
chudá subsaharská oblast 3x víc.
Rozvojovým zemím chybí vzdělání
žen, nejspolehlivější antikoncepce.
Pokračování E.F. Lambin:Více
země pro přírodu by také mohlo být
uvolněno uzákoněním radikální politiky
vyjmutí půdy z produkce, jak to udělala Evropská Unie.(
Můj názor: Úplné vyjmutí lesů z produkce v
chráněných zónách při ochraně kůrovce a ne
lesů Šumavy bylo hodně špatné a hodně dlouho).
Několík rozvojových zemí (Čína, Vietnam,
Kostarika) už zvládlo přechod od odlesňování k
opětovnému zalesňování díky
ekologickému řízení, silné politické
vůli modernizovat využití půdy, kulturním změnám a
politice, která spoléhá na regulaci
využívání půdy a na pobídky k
udržování služeb ekosystému. Výzvou pro
tyto státy je pokračovat v takové politice, aniž by
musely dovážet více potravin.
Můj názor: Čína během tzv. kulturní revoluce
odlesnila obrovská území, písečné
bouře jsou už kousek před Pekingem a občas i tam. Eroze
sprašové půdy vodní a větrná je patrně v
Číně nejvěší na světě. Země, které
tak vandalsky nezacházely s lesy a půdou nemusí tedy
dělat tak radikální opatření, protože v minulosti
jednaly rozvážně. To ukazuje obecný trend, že důsledky
závažných ekologických rozhodnutí se
táhnou desítky let a náprava je spojena
řádově s destinásobkem investic, než kdyby se tomu
předešlo a krajina se v rovnováze udržovala plynule.
6) OKYSELOVÁNÍ OCEÁNŮ
Scott C. Doney, Oceánografický institut Woodse Holea
Oceány se stávají kyselejšími
díky celosvětovým emisím oxidu uhličitého.
Přesto existují možná globální,
regionální i lokální řešení.
Celosvětově potřebujeme zastavit nárůst vypouštění CO2 do
atmosféry a možná nakonec snížit jeho koncentrace
až na předprůmyslové úrovně. Hlavní taktikou je
zvýšení energetické účinnosti,
přechod na obnovitelné zdroje a jadernou energii, ochrana
pralesů a výzkum technologií pro poutání
uhlíku.
Na regionální úrovni způsobuje
splachování živin do pobřežních vod nejen vznik
mrtvých zón, ale také zesiluje
okyselování. Nadbytečné živiny způsobují,
že vznikne více fytoplanktonu, a když zahyne, nadbytečný
CO2 z jejich rozpadu okyseluje vodu. Musíme být
šikovnější v tom, jak hnojíme pole a jak nakládáme s hnojem a odpadem
hospodářských zvířat. Jiným
opatřením je zmírnit kyselé deště,
způsobené zejména emisemi z elektráren a
průmyslových podniků.
Lokálně by mohla být kyselá voda ošetřena
vápencem nebo chemickými bázemi vyrobenými
elektrochemicky z mořské vody a hornin.
Praktičtější by mohla být ochrana
konkrétních oblastí výskytu
korýšů a míst chovu ryb. Zdá se, že
larvální stadia měkkýšů, jako
například škeblí a ústřic, více
podléhají okyselování než dospělí
jedinci, a vracení starých lastur do kalu by mohlo pomoci
zlepšit pH a poskytnout lepší podklad pro
uchycení larev. Odchovny korýšů mohou regulovat
chemismus vody a přejít na odolnější druhy.
Očekává se, že pokles pH oceánů se v
následujících desetiletích zrychlí,
takže se oceánské ekosystémy budou muset
přizpůsobit. Jejich šance na úspěch můžeme
posílit, omezíme-lí jiné vlivy jako je
znečištění vody a nadměrný rybolov tak, aby mohly
lépe odolávat určité míře okyselení,
než opustíme ekonomiku založenou na energii z fosilních
paliv.
Můj názor: Ukládání uhlíku
současnými technologie pod zem se může ukázat omylem jako
biopaliva. S fosilními palivy v dnešním
chápání lze počítat snad ještě 200
let. Okyselování oceánů
působí zhoubně na korálové útesy, což jsou
jakoby podmořské pralesy s unikátním
množstvím druhů. V korálových útesech se
líhne mnoho druhů ryb. Pokud v korálových
útesech ještě nyní domorodci loví
ryby dynamitem, tak se někde vloudila chyba. Primárně je
třeba omezit emise z fosilních paliv, což je těžký
zásah do ekonomik všech států a
opuštění uhlíkových zdrojů energie
není ani na dohled. Vyší teplota oceánu ale
vede k nižšímu pohlcování CO2, což
není z bláta do louže, ale z oceánu do
atmosféry, taky špatně. Podle
hořejšího odstavce voda s příliš mnoha
živinami způsobí nadměrný růst fytoplanktonu,
který po rozpadu okyseluje vodu. Na druhé straně
jsou pokusy, dokonce nezákonné, ( 100 tun
FeSO4 jako hnojení dna oceánu nedostatkovým Fe2+ )
jak rozmnožit fytopalkton. Satelity už našly skvrnu na
oceánu se zvýšeným nožstvím řas. A
tyto řasy mají vést ke zvýšenému
ukládání CO2 na dno oceánu, zřejmě řasy
projdou delším potravním řetězcem a uloží
se CO2 ve formě CaCO3 na dno relativně na dlouho.
Spíš bych věřil tomu okyselování jako
obdobě eutrofizace řas ve sladkých vodách.
7) VYUŽITÍ SLADKÉ VODY
Peter H. Gleick, prezident, Pacific Institute
Jen málokterý rozumný pozorovatel by zpochybňoval
potřebu stanovit limity pro používání
sladké vody. Spornější je stanovení, kde
tyto limity mají být nebo jaké kroky bychom měli
podniknout, abychom je nepřekračovali.
Dalším způsobem, jak popsat tyto hranice, je koncepce
maximálního množství vody. Zde jsou
užitečné tři pojmy.
- "Maximální obnovitelnf objem vody je
celkový obnovitelný průtok v rozvodí. Mnohé
z hlavních světových řek se již blíží k
této hranici, kdy vypařování a spotřeba
převyšují doplňování ze srážek a
jiných zdrojů.
- "Maximální neobnovitelný" objem platí
tam, kde lidské využití vody
výrazně překračuje rychlost přirozené obměny, jako
například v
podzemních rezervoárech Velkých
plání, v Libyi, Indii, severní Číně i
částech kalifornského Central Valley. V těchto
rezervoárech má zvýšení
odběru za následek pokles zásob a omezení,
protože náklady a množství
úsilí potřebného na získání
vody z ubývajících zdrojů rostou - podobně
jako v případě hrozícího
vyčerpání zásob ropy
- "Maximální ekologický objem vody" je myšlenka, že v každém
hydrologickém systému při zvýšení odběru může nakonec nastat okamžik,
kdy je jakýkoliv ekonomický přínos odběru vody převážen dodatečnou
ekologickou zkázou, kterou způsobí. Ačkoliv je obtížné tento bod
přesně kvantifikovat, je zřejmé, že jsme se už dostali za bod
maximálního ekologického obejmu vody v mnoha povodích po celém světě,
kde již došlo k velkým škodám, včetně Aralského moře, parku Everglades,
údolí Sacramento-San Joaquin a mnohých oblastí v Číně..
Dobrou zprávou je, že potenciál pro úspory, a to
bez ohrožení lidského zdraví nebo
ekonomické produktivity, je velký. Zlepšení
efektivity při využití vody je možné v každém
sektoru. Více potravin by mohlo být pěstováno s
menším množstvím vody (a menší
kontaminací vody) při přechodu z konvenčního
zavlažování zaplavením ke kapkové
závlaze a přesným postřikovačům, společně s
přesnějším sledováním a regulací
vlhkosti půdy. Konvenční elektrárny by místo
chlazení vodou mohly používat suché
chlazení, a více energie by mohly vyrábět zdroje,
které využívají velmi málo vody, jako
například fotovoltaika a vítr. V domácnostech by
miliony lidí mohli vyměnit neúsporné
přístroje za úspornější, a to
zejména pračky, toalety a sprchové hlavice.
Můj názor: Píšou nám a radí od
Pacifiku, kam řeka Colorado v létě skoro ani nedoteče.
Náprava možná je možná. Města v poušti jako
třeba Las Vegas chřadnou. Jezero Erie v průmyslové oblasti
Velkých jezer bylo před desítkami let takřka bez ryb, jen
nějaké mihule, psala o tom socialistická propaganda. Dnes
už to má být lepší- asi se zlepšila
péče o vodu i o sdělování pravdy. Ale
popisují se mrtvé ryby letos, díky teplotní
inverzi vody nebo snad rozvířením bahna k povrchu. Z
čehož plyne alespoň to, že tam ryby byly, a že s pravdou je to
doopravdy těžké i ve vodě, kde nadnáší
Archimedův zákon.
Rozsáhlé články o vodě jsem už napsal, prý
to nikdo nečetl celé, to jsem se dozvěděl od jednoho
zdejšího antivědátora. Můžete být
tedy první, kdo to všechno přečte http://hledani.gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2011020019
je tam odkaz na celkem 4 díly- Voda na Zemi, srážky,
virtuální voda. Ledovce, doby ledové,
supervulkány, asteroidy a klima. Na zmeny-klima.ic.cz je ještě pokračování, celé je to shrnuto do dvou dílů (http://zmeny-klima.ic.cz/ledovce-a-klima/ledovce-1-dil/index.htm a http://zmeny-klima.ic.cz/ledovce-a-klima/ledovce-2-dil/index.htm nebo do jednoho souboru ve formátu .pdf.
8) ŘÍDNUTÍ OZÓNOVÉ VRSTVY
David W. Fahey, fyzik, Národni úřad pro oceán a atmosféru
Montrealský protokol v rámci Vídeňské
konvence o ochraně ozónové vrstvy omezil použití
látek poškozujících ozónovou vrstvu
- zejména freonů (CFC) a halonů - o 95 % v průběhu dvou
desetiletí. Od 1. ledna by již neměl bý vyráběn v
195 zemích, které tento protokol podepsaly.
Výsledkem bude, že následky řídnutí
ozónové vrstvy se v podstatné míře
odstraní do roku 2100. Tohoto výsledku bude dosaženo
využitím přechodných náhrad, zejména
hydrochlorofluorouhlovodíků (HCFC) a rostoucím
využitím sloučenin, které nezpůsobují
žádné řídnutí ozónu, jako
například fluorovaných uhlovodíků (HFC).
Pokračující úspěch je závislý na několika krocích:
- Soustavné pozorování
ozónové vrstvy, aby byly rychle odhaleny
neočekávané změny. Zajištění, že
státy dodržují tyto předpisy; například
postupné vyřazení HCFC bude dokončeno a; v roce 2030.
- Zachování Panelu pro vědecké posouzení v rámci protokolu. Určuje
příčiny změn ozónové vrstvy a hodnot nové chemikálie, pokud jde o
jejich potenciál narušovat ozónovou vrstvu a přispívat ke klimatickým
změnám.
- Zachování Panelu pro technologické a ekonomické posouzení. Poskytuje
informace o technologiích a náhradních sloučeninách, které pomáhaj
jednotlivým státům při rozhodování, jak splnit požadavky takových
aplikací jako je chlazení, klimatizace a pěnová izolace při zachování
ochrany ozónové vrstvy. Tyto
dva panely také budou musel posuzovat klimatické změny a
regeneraci ozónové vrstvy společně. Klimatické
změny ovlivňují množství ozónu tím, že
mění chemické složení a dynamiku
stratosféry, a sloučeniny jako HCFC a HFC jsou (velmi
silné) skleníkové plyny. Například
velká předpokládaná poptávka po HFC by
mohla výrazně přispět ke klimatickým změnám.
Můj názor: Omezení freonů je
příkladem, že smysluplná mezinárodní
spolupráce v oblasti životního rostředí je
možná. B.Lombrog píše ve své
knize Skeptický ekolog pše, že obavy z UV
záření díky poškození
ozónosféry jsou přehnané a nejsou hlavní
ekologický problém. Úbytek ozónu
vlivem lidské činnosti odpovídá tomu,
že ve střední Evropě se přestěhujeme o 150 km přímou
čarou jižnějí ( asi jako z Mělníka do Č. Budějovic).
Přímá čára je pochopitelně to, co obloukem spojuje
dva body. Údaj souvisí s tím, že blíže
rovníku je silněší UV záření,
které průměrně člověk dostává. Já bych
řekl, že je to i tím, že ve vyvších
šířkách jde světlo atmosférou šikno
a tedy i delší ozonovou vrstvou , která je kolem
30 km nejsilněnší.
9) ŘEŠENÍ LOKÁLNÍCH ENERGETICKÝCH ZDROJŮ
Pardal : Co je
lokálnější, než WC ve vlastním bytě.
Dnes ráno během rozednění jsem tam prožil
náznak blackoutu, při plánovaném vypnutí
sítě, odpoledne další při vrtání
hmoždinek do betonu. Je po půlnoci, svítím a
ťukám do notebooku, i když vím, že bych měl šetřit
energii svou i elektrickou.
V průběhu příštích let musíme hledat
a přejit na jiné energetické zdroje.
Lokální zdroje fungují lépe než
centralizované, alespoň v chaotickém světě. (Svět chaotický je a bude.)
Úkolem číslo jedna jsou úspory. Konzultační
firma McKinsey & Com pany v roce 2008 odhadla, že
existující technologie by mohly snížit světovou
energetickou náročnost o 20 % do roku 2020. Pokud jde o
zásobování, má finanční smysl
vyrábět elektrickou energii blíže místa
jejího využití. Většina obcí ( USA ?)
utratí 10 % svých finančních prostředků za
palivo a většina z těchto prostředků zmizí do
Saúdské Arábie nebo ve firmě Exxon. Přesto v roce
2008 Institut pro lokální soběstačnost (Institute for
Local Self-Reliance) ukázal, že polovina všech
amerických států by mohla uspokojit své
energetické potřeby zcela v rámci svých hranic, "a
velká většina z nich by mohla uspokojit
významné procento potřeby". Větrné
turbíny a střešní solární panely by
mohly poskytovat například 81 % energie pro New York a téměř třetinu pro Ohio.
Lokální energie není jen nějaká
romantická představa. V roce 2009 T. Boone Pickens vytáhl
zástrčku největší větrné farmy na světě,
kterou představoval pro texaský výběžek, protože
přenosová vedení byla příliš
nákladná. Místo toho naplánoval řadu
menších instalací bližších k
velkým městům. Na východním pobřeží
plány směřují spíše k řadě pobřežnich
větrných farem. Inženýři tomu říkají
"rozptýlená výroba," tedy výroba energie
tam, kde je potřebná, místo jejího
přepravování na velké vzdálenosti.
Stále více společností instaluje
"mikroelektrárny", z nichž napájí budovu nebo
areál; v roce 2008 tvořily třetinu všech nových
kapacit v USA. V čínském Rizhau, což je nově
vznikající městská aglomerace s téměř 3
mílióny obyvatel, začalo koncem 90. let 20.
století několik místnich podnikatelů montovat
solární ohřívače vody na každou střechu.
Nyní se v podstatě na každé budově ve městě
ohřívá voda sluncem.
Tak jako v připadě našeho systému
zásobování potravinami, pokrok by byl
rychlejší, pokud by vláda přestala dotovat průmysl
fosilních paliva místo toho uzákonila
taková opatření, jako například platby za
obnovitelné zdroje energie, které nutí
energetické společnosti, aby nakupovaly energii od
lokálních producentů za rozumné ceny. A
právě to udělali v Německu. Výsledkem je, že tento
stát se pyšní 1,3 miliony fotovoltaických
panelů, což je více než má jakákoliv jiná
země na světě.
Můj názor :
- V mnoha diskuzích u nás se ukázalo, že
nesmyslně vysoko u nás dotovaná výroba elektřiny
fotovoltaickými články je nevýhodná a
stát, čili my spotřebitelé poplatníci za ni zaplatí snad až
1 bilion Kč během garantovaných 20 let cen
výhodných pro majtele fotovoltaických
elektráren uvedených do provozu před koncem 2011.
Fotovoltaiky mají náhle na konci 2011 výkon srovnatelný s
Temelínem ( 2 000 MW). Fotvoltaika na zelené louce je
ekologie postavená na hlavu, využtí střech by mělo
být větší a sledováno u nových
staveb asi jako zateplování a energetická náročnost domů.·
- Obnovitelná větrná energie je
místní a snad i potřebná. Je
lokalizována, ale pro její
využívání bez hrozích blackoutů je
nutná klavalitní a velmi drahá rozvodná
sít na dálku, což je to, proti čemu původně
byla namířena - proti centralizaci zdrojů a dalekým
rozvodům.
- Kdyby energetika a ekologie byla
jednoduchá, tak už by to technici vyřešili.
Jak pravili stvořitelé Járy Cimrmana, kteří
řešili dávno a skoro všechno : Můžeme o tom
diskutovat, a to je skoro všechno, co proti tomu můžeme dělat.