Jaderné zkoušky a klima. Je třeba nejvyšší opatrnosti, na klima působí mnoho vlivů, které se překrývají a zesilují se nebo působí proti sobě. V 60. letech zesílilo znečištění atmosféry emisemi fosilních paliv a průmyslu.  Vliv oxidu siřičitého , který tehdy nebyl  prakticky zachytáván odlučovači pomáhal vytvářet dlouhodobé jemné aerosoly ve vysokých vrstvách atmosféry, tedy ochlazení, které se jako kolísání spojené se slunečními cykly projevuje na stagnaci teplot 50-70 tých let.  Hrubé prachové nečistoty vytvářely jiné aerosoly, než současné  úlety z výrob s dobrými odlučovači prachu, které prouští jemmný  prach typu PM 10.
http://technet.idnes.cz/co-dokazi-nejstrasnejsi-atomove-bomby-na-svete-mizely-ostrovy-vyparoval-se-beton-gjo-/tec_technika.aspx?c=A060831_152144_tec_technika_NYV
Semipalatinská jaderná střelnice
* 456 jaderných výbuchů
* jednalo se o vzdušné, povrchové i podzemní exploze
* prováděly se v letech 1949 – 1989
Jaderná střelnice v Nové Zemi
* 130 jaderných výbuchů
* vzdušené povrchové, podzemní, nadvodní i podvodní výbuchy
* prováděly se v letech 1955 – 1990
Bomba „Castle Bravo“ byla odpálena formou povrchové exploze za úsvitu dne 01.03. 1954 v na tradiční nukleární střelnici – na atollu Bikini a dosáhla síly 15 Megatun TNT. ( největší doložený jaderný výbuch)
Po nečekaně silné explozi zmizel kus atollu Bikini a zůstal zde kráter 1,9km široký a 75m hluboký. ( asi 0,45 km3 objem)
Během první minuty dosáhl nukleární hřib výšky 15km a o dvě minuty později prolomil hranici 30km a zastavil se až ve výšce 40km nad zemským povrchem pouhých 6 minut po explozi. Pouhých 8 minut po explozi se tento monstrózní útvar rozprostřel nad územím větším než 100 km, jeho spodní hrana se nacházela 16,5km vysoko a průměr „nohy“ dosáhl 7km.
Nukleární zima:
V případě výbuchu řady nukleárních zbraní (desítky až stovky v krátkém sledu) se do zemské atmosféry dostane tolik prachu a kouře z požárů, že dočasně zastíní přicházející sluneční záření. Výsledkem je dočasné
ochlazení, které může vést k poklesu teplot o 10 stupňů Celsia (nukleární podzim) a v případě více mohutných explozí i na -40°C (nukleární zima)."
Můj názor : množství vyvrženého materiálu jadernými zkouškami bylo i v 50-60 letech malé, snad zlomky km3 na jeden povrchový výbuch. Prach byl patrně velmi jemný, protože vznikl vlastně po vypaření horniny, dostal se do vysokých vrstev stratosféry a byl rozprášem po celé Zemi, o čemž svědčí radiaktivní znečništění, které bylo v 60. letch vyšší u nás, než po Černobylu.
Prodleva v jaderných zkouškách  1958-1961 má jakousi odezvu mírně zvýšené teploty na globální křivce teplot., V té době bylo minimum sopečné činnosti a sopečného prachu v atmosféře,  sluneční aktivita kolem roku 1960 však byla nejvyšší vůbec od 1900.