Originální text pod  výchozím grafem podle  John Houghton : Globální oteplování, Academia, 1998., str. 24
"Tepelné záření v infračervené části spektra ( viditelná část spektra leží mezi asi 0,4 mikrometrů- 0,7 mikrometrů) vysílané z povrchu Země a atmosféry, jak bylo pozorováno nad Středozemním mořem přístrojem ze satelitu kroužícího atmosférou. Obrázek ukazuje části spektra, kde k záření přispívají různé plyny. Mezi vlnovou délkou 8 a 14 mikrometrů, kromě ozonového pásma je atmosféra za nepřítomnosti oblaků převážně průhledná, tato část se nazývá "okna. Nad spektrem jsou křivky záření z černého tělesa při 7°C, -13°C, -33°C a -53°C.
Závěr : křivka jsou NAMĚŘENÉ HODNOTY. Schématické čárkované čáry odpovídající absolutně černým tělesům +7°C až -53°C jsou čárkované asi proto, že do grafu přímo nepatří, mají jen ukázat, že při vyšší teplotě je vyzařování větší. To je jednou z podstatných příčin skleníkového jevu- vyzařování směrem dolů do teplejší atmosféry z horní chladnější. Dole v grafu by měla být ještě další vodorovná osa - posunutá doprava tak, že maximum vyzařování bude kolem 10-13 mikrometrů.
Komentář: Měření ze satelitu odpovídá nejméně výšce 300 km, kde je asi +600°C ve dne a +100°C. Nad povrchem je troposféra ( řekněme do 10-25 km), kde může být v horní části až asi -60°C v polární oblasti i méně. Při povrchu je kolem +15°C. Není jednoduché rozhodnout, jakou teplotou absolutně černého tělesa nahradit tuto proměnlivou teplotu, když měříme ve výšce 300 km.

Knihu Hoghtona recenzoval  český odborník RNDr.  Václav Cílek, CSc. Na konci v doslovu rozumně uvádí graf, kde prudký nárůst CO2 v období 1956-1996 ( asi o 40 ppm) neodpovídá chaotické a málo zřetelné změně teploty- kolísání o desetiny stupně nahoru i dolu a výsledná teplota 1956 je prakticky shodná s rokem 1996.
Komentář: to je zavádějící. Kdybychom v témže grafu zvolili jako výchozí bod teplotu v roce 1976 , bude teplota s výkyvy stoupat a rozdíl do 1996 bude + 0,6°C.
na http://zmeny-klima.ic.cz/teploty-1770-2010-klementinum-graf.xls  a http://zmeny-klima.ic.cz/teplota-klementinum-1770-2010.jpg  jsem umístil graf teplot z Klementina (1770- 2006 s lineární regresí do 2010, kde vychází nárůst teploty +0,7°C. Je tedy zřejmé, že stanovení počátku teplotní stupnice je zásadní, pokud položíme začátek do roku 1880, jde prakticky jen o růst teplot ( hokejkový graf).
Teploty jsem opsal podle tabulek knihy Cílek, Svoboda: Velká kniha klimatu zemí koruny české. Tato kniha velmi moudře řeší klimatické změny, poukazuje na minulost, kdy v geologických obdobích převládaly spíše delší chladnější období. Sluneční cykly 11 let se z důvodů nepříliš jasných promítají často jako periody 8 let.

Příklady period teplot 8 let, 20-30 let patrně z cyklů hlubokomořské vody Atlantiku - blízký je dvojnásobný 22 letý sluneční cyklus, 90 let - solární cyklus- patrně souvisí s pohybem Slunce kolem barycentra sluneční soustavy. Další cykly 180-200 let, 400 let, 1000 let, 23 000 let, 41 000 let, 100 000 let a 400 000 let. Dlouhodobé cykly jsou dány Milankovičovými parametry- vzdálenost a pozice Země-Slunce.
Typické jsou 100 leté cykly tuhých zim - 443, 545, 941, 1043, 1143, 1241, 1340, 1440, 1544, 1644, 1740, 1838, 1940. Přibližně 8 letý cyklus lze násobky rozšířit na 25, 50 a 100 let.
Teplotní rozdíl 1770-2010 z regresní lineární křivky by měl být 9,9 -9,3= + 0,7 stupně Celsia. Dlouhodobý průměr 1770- 2002 je 9,54 stupně. Je třeba vzít v úvahu, že teplota v Klementinu ne v rocích po r. 2000 asi o 1,5 stupně vyšší, než na Ruzyni.
Globální oteplení je markantní v posledních letech v polárních oblastech na severní polokouli a vysokých horách ( ledovce), teplota na jižním pólu nestoupá ( stále kolem -50 stupňů). Jednoduchým a snadno srozumitelným měřítkem oteplení je plovoucí led Severního ledového oceánu a ten rapidně úbývá, plochou i objemem ( Maximum je kolem 14 mil km2, což je nepochybně největší teploměr na Zemi).
Objevují se články Zapomeňte na globální oteplování, možná přichází další malá doba ledová :
 http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-globalni-oteplovani-ochlazovani  ,
že vše způsobuje Slunce a hledají se přímé souvislosti s cykly slunečních skvrn a jejich minimálním výskytem během malé doby ledové, která má brzy nastat znovu. Prodloužení grafu v tomto článku, kdy od 2005 do 2030 teplota má klesnout asi z 15,7°C na 15,5 °C je nejméně stejně napadnutelné jako jako prodloužení teplot podle IPCC směrem nahoru. Tam si můžeme představit prodloužení na základě naměřených teplot, pokles teplot v konkurenčním neoteplovacím grafu je založen hlavně na tom, že se zpozdil 24. sluneční cyklus. Graf vyvozuje, že čím je cyklus sluneční delší ( a to poslední cyklus je), tím následuje další cyklus slabší, což bývá spojeno s ochlazením. Rozptyl hodnot v grafu je  obrovský, koeficient spolehlivosti korelace je  R²=0,42, hodnotit spolehlivost takového odhadu raději nebudu. Další graf z článku vyjadřuje kolísání solární konstanty 1885 -2005, kde jsou hodnoty asi 1365,5 W/m2 až 1368 W/m2. Škoda, že autor neproložil jednoduchou lineární regresní křivku v tomto grafu - jednoznačný nárůst solární konstanty z této regresní křivky odpovídá  globálnímu nárůstu teplot v období od 1885 do současnosti. Jsou to jasné a přímé souvislosti.
Komentář: Grafy sluneční aktivity nestačí brát za období od Galilea od pozorování slunečních skvrn. Sluneční aktivitu lze určit z dřevin, kdy se porovnává poměr 14C a 12C. Uhlík 14C vzniká z korpuskulárního slunečního záření v atmosféře. Větší aktivita Slunce = větší množství korpuskulí a 14 C. Poločas rozpadu 14C = 5730 let.

Graf aktivita-slunce-4000let.jpg je z knihy M.M. Cotterell: Superbohové, Pragma , originál je z 1997. Graf ukazuje, že doby ledové a sluneční aktivita hodně souvisí- nic nového. Ale podstatné e, že tyto dlouhé periody mají ploché maximum ( nejméně desítky, spíše stovky let). Současné krátkodobé grafy v uvedeném článku na  http://www.euroekonom.cz/ pracují s krátkou periodou zhruba od roku 1600, po Malé době ledové aktivita Slunce ( vyjma malé pravidelné výkyvy v periodě 11 let) roste. Představa, že během několika let se tato dlouhodobá aktivita Slunce obrátí a začne snižovat, je těžko myslitelná bez období desítek let plochého maxima, což je na předchozích dlouhodobých grafech vidět. Graf sluneční aktivity až skoro do 3000 let př.n.l. a má 3 největší maxima ( Sumerské asi 2700 př.n.l., Pyramidové asi 2200 př.n.l. a Stonehenské - asi 1700 př.n.l) další 2 menší maxima asi 1000 př.n.l. a 500 př.n.l., velké maximum (Římské -asi 50-100 n.l. ), minimum 500-700 n.l.,široké středověké maximum asi 1250 n.l. - to neladí s grafy teplot v té době (byly i velmi tuhé zimy ve 13.stol. kdy zamrzl Jadran) ani nijak moc s vysokou teplotou kolem 900 ( Vikingové a Gronsko), pak je Maundereovo minimum ( Malá doba ledová) a a asi od 1750 sluneční činnost stoupá. Tento graf navozuje situaci, že současné maximum sluneční činnosti se blíží vrcholu a bude klesat ( jak jinak- to se dá očekávat u všech maxim)- velké vrcholy křivek jsou však až několik stovek let "široké". Takže, kdy začne tento dlouhodobý sluneční pokles - toť otázka, i kdyby souvislost teploty s uvedeným grafem byla ideální.

Graf aktivita-slunce-za-1000let.jpg je ze stránky http://www.aldebaran.cz/bulletin/2004_07_sun.html, tento graf ukazuje, že sluneční aktivita od vrcholu  malé doby ledové asi 1670 prakticky  roste ( s dílčími výkyvy). Pokud budeme chtít přiřadit sluneční činnosti nějaká čísla ve W/m2 , tak lze užít graf podle Houghtona: Globální oteplení- tento graf slunce 9000let.jpg ukazuje podstatný rozdíl ve slunečním záření nyní a před 9000 roky - vlivem tehdy většího  náklonu zemské osy bylo záření Slunce na Severní polokouli v létě  -červen, červenec, srpen- až o 30 W/m2 větší až k asi 480 W/m2 a v zimních měsících prosinec, leden,  únor - až o 15 W/m2 nižší, než nyní To je velmi podstatný faktor pro ústup a tvorbu ledové pokrývky. Připomínám, že výkyvy  solární konstanty jsou během 11- leté periody Slunce je podle "ochlazovacího"grafu na http://www.euroekonom.cz/ asi r 1900- minimum 1365,5 W/m2 a někdy kolem 1992 je dosavadní maximum 1368,2 W/m2. To je kolísání ani ve 3 W/m2 a asi 2 promile.

Hoghton uvádí, že zdvojnásobení CO2 by vedlo ke zvýšení pohlcování o 4 W/m2, to odpovídá vyrovnání teploty asi z 15 °C na 16,2°C, čili zvýšení o 1,2°C, s dlouhodobými účinky o 2 °C. Setrvačnost teploty velkého množství oceánské vody oddaluje nástup tohoto oteplení až o 30 let. Změny jsou nejdříve povrchové. Hlubokomořské proudy mohou být později ( řádově stovky a tisíce let) rovněž zasaženy. Viz graf slany-hlubinny-proud.jpg , který ukazuje zásadní význam ponoření slané a chladné vody mezi Grónskem a severní Skandinávií. Tento proud jde Atlantikem, Indickým oceánem až do Pacifiku, souvisí s transportem  dalších vod a tepla v oceánu. Pokud se do tohoto místa vedle Grónska  vylije masívně sladká voda z tání ledovců, zanožení chladné a hodně slané vody nenastane a to ovlivní hlubokomořské proudění na staletí. 4 W/m2 při dvojnásobku CO2 lze nejspíš změřit, vytvořit běžnou atmosféru a tuto atmosféru s dvojnásobkem CO2 asi problém nebude, stejně jako proměřit spektra.

Upozorňuji ještě na graf http://zmeny-klima.ic.cz/grafy/cyklus-uhliku-v-gigatunach-svet.html , kde je zásoba uhlíku v gigatunách v atmosféře asi 750 Gt, dýchání asi 60 Gt, výměna s mořskou hladinou asi 90 Gt (zásoby u hladiny v mělkých vodách asi 1200 Gt uhlíku !). Čili ročně se vymění 60+90 = 150 Gt uhlíku, to je atmosférický uhlík se vymění za 5 let. Čili rovnováha CO2 je dynamická, rychlá a tudíž snadno narušitelná- dnes známé zásoby fosilních paliv jsou asi 900 Gt  a mohou být spotřebovány i za 200-300 let.

Vliv CO2 je jistě malý, ale zjednodušené odkazy na minulost a pouhou činnost Slunce nejsou objektivní.