Vodní páry, voda a led v atmosféře, zpět na http://zmeny-klima.ic.cz/
Grafy ukazují , že PRŮMĚRNĚ ve
výšce 2 000- 2 500 m je teplota kolem nuly nebo nižší. Výskyt vodní páry nad
touto hranicí je samozřejmě možný, jde o průměr. Pára se ve větší výšce
kondenzuje, lépe řečeno jsou tam malinké krystalky ledu, tlak nasycených vodních
par pak v rovnováze s ledem je velmi nízký - několik hPa a méně. Uvádí se, že
koncentrace CO2 s výškou nijak podstatně neklesá asi do 100 km ! Ve velkých
výškách nad 110 km je vyšší teplota, která pak směřuje až k 2 000 °C, tlak nad
110 km je nepatrný ( každých 5,5 km klesá na polovinu). Do 110 km je teplota
pořád nižší, než při zemi, tedy skleníkový efekt vrací teplo vyzařované jako
infračervené záření k Zemi.
http://zmeny-klima.ic.cz/teplota-zeme-za1000-160000let-a-slunecni-zareni/atmosfera-teplota-zavislost-na-vysce.html
Nad 110 km tedy existuje opačný vliv CO2, proti
skleníkovému efektu, když nahoře je tepleji. Faktický důsledek toho je mizivý,
nad 110 km není prakticky žádný vzduch . Odhad tlaku e 110 km je 110/5 = 20. Pak
0,5^20 = asi 1/1 000 000 pozemského tlaku 10^5 Pa, tedy asi 0,1 Pa.
Vodní pára - nad 2,5 km
formálně neexistuje je tam led
nebo voda- velmi jemné kapka ( led) padají velmi pomalu dolů, protože mají
relativně velký povrch Fodpor= C*S*1/2*hustota*v2 .
Zdá se to divné, ale je to tak, vznikem kapiček nebo ledu se objem odpařené páry
asi 1000x zmenší. Jinak by bylo stále zataženo, nad mořem jistě, tam se voda
odpařuje stále v závislosti na teplotě a ta se moc nemění.
Takže s vodní párou jako se
skleníkovým plynem můžeme počítat jen do reálné výšky mraků. A mraky jsou
místní. Zvýšení teploty vede k nárůstu vodních par, křivka nasycených par roste
strmě - podle grafu
tlak-nasyc-par-teplota.jpg . Vodní
pára tedy při zvýšení teploty působí kumulativně- vede k dalšímu nárůstu teplot
skleníkovým efektem. Ochlazení vede k dalšímu ochlazení., množství vodních par
dramaticky klesá. Klesá i množství CO2 - pohlcuje se více v oceánech. Rovnováha
dýchání - fotosyntéza je v podstatě ochlazením i oteplením zachována - jen se
časem ustálí na nové úrovni- s větší teplotou větší fotosyntéza i dýchání (
snad- oceány žádají chladnou vodu pro základní řetězec řasy-krill- další život v
moři).
Vodní pára tedy globální klima nestabilizuje, naopak rovnováha je velmi vratká a
CO2 labilitu ještě posiluje.
Vodní pára VYROVNÁVÁ MÍSTNÍ ROZDÍLY TEPLOT A ROZDÍLY MEZI DNEM A NOCÍ. TEPLO
VZNIKLÉ KONDENZACÍ VODY SE ROZTPYLUJE V ATMOSFÉŘE, KTERÁ JE V DOLNÍ TORPOSFÉŘE
DOBŘE PROMÍCHANÁ.
CELKOVÝ VLIV VODNÍCH PAR NA PŘENOS TEPLA NENÍ PODSTATNÝ. Ze Země se při 15°C
vyzařuje 390 W/m2, výparu odpovídá 78 W/m2. Nejspodstatnější část tohoto výkonu
78 W/m2 týká skupenského tepla výparného- povrch se lokálně ochlazuje, celkem
Země + atmosféra získává zpět skupenské teplo kondenzační. Takže je to jakýsi
cyklus podobný Papinovu hrnci, jen vítr odfoukne déšťové mraky kus dál.